Odpovědět na komentář

Stávající anketa není zvolena náhodně. Z mé zkušenosti stále většina lidí nezná rozdíl mezi kastrací a sterilizací. Pro mě naprosto nepochopitelně i tzv ochránci zvířat podporují kastrace. Proč proboha?

Kastrace je podle mě velký zásah do života zvířete. Je to obrovská hormonální změna a ze zákroku se vrátí doslova jiný pes. Oproti tomu sterilizace, tedy prosté podvázání chámovodů nebo vejcovodů, které je navíc spolehlivější, nemá na psychiku psa dopad žádný.

   Hned na začátku musím uvést, že můj úhel pohledu je úhel pohledu zvířete, konkrétního zvířete, které má své jméno, má svůj osud a pocity. Nezajímá mě příliš nějaké abstraktní obecné blaho, to rád přenechám spisovatelům příběhů pro děti a politikům. Úhel pohledu je zásadní. Jsme příliš humanističtí a někteří z nás to dokonce vydávají za přednost.

     Kdo se zabývá výchovou psů ví, nakolik je důležité vcítit se do pocitů zvířete nebo se ideálně naladit na jeho strunu. Komunikovat způsobem, který pes zná, případně vytvořit vlastní jazyk a pejska naučit komunikovat tímto speciálním jazykem. Je to o empatii, sdílení emocí. Je to silný emocionální zážitek. Osobně si nedokážu představit, že si k některému svému pejskovi sednu a vysvětlím mu, proč ten hodný pán, ke kterému jsme přišli na návštěvu, kolem něj tak zvlášťně máchá skalpelem. Že si jen trochu řízneme a život půjde dál stejným tempem a poklidem, jakým se točí voda v tůni a odráží ve v ní svit Měsíce. Nedokážu si to představit a ani si to nepředstavuji. Bohužel to slyším kolem sebe dnes a denně. Abych řekl pravdu, tak z určitého pohledu i bohudík, že to slyším...

     To, že veterináři velmi často doporučují postupy nad nimiž takzvaný "zdravý selský rozum" zůstává stát, mě nepřekvapuje. Je to jako u doktorů. Svým způsobem jsou závislí na nemocech. A proč to neříct natvrdo: nemoci je živí. Proč si pod sebou podřezávat větev a doporučovat syrovou stravu, pravidelné a dlouhé procházky, občasný půst a vyrovnané a klidné páníčky a paničky, kteří se svým psem pracují a radostně si užívají společný život? Takový vyrovnaný človíček totiž nebude kvůli plynatosti, kvůli mírnému kulhání nebo třeba kvůli smutnému pohledu svého mazlíčka "pro jistotu vyhledávat pomoc". Je to hodně o závislosti. A pokud ta je v pořádku, nazývejme ji alespoň pravým jménem.

     Tento článek není ani tak polemikou, s rozebíráním možných pro a proti kastrování zvířat. Toho najdete na internetu stovky a z velké části jsou negativní stránky kastrace zamlčovány nebo bagatelizovány.

Kastrace ze zdravotních důvodů je v určitých, přísně vymezených případech, vhodná. Ale jako prevence možných problémů? Proboha! Nechali byste si amputovat ruce jako prevenci před možnou frakturou? Je to stejně absurdní. Moje osobní zkušenost snad není ani tak důležitá, ale o čem jiném, než o svých zkušenostech bych měl psát.

     První takový případ jsem viděl ještě v minulém tisíciletí, bylo mi nějakých 17 let a kocour Snížek, mojí tehdejší kamarádky, byl z důvodu častých výletů a tvoření početného kočičího příbuzenstva vykastrován. Byl to mazel, klidný a vyrovnaný kocourek. Po kastraci, a to naprosto bezprostředně po ní, se začal chovat agresivně, napadal lidi a v podstatě se ho všichni stranili, ne-li báli. Přičítalo se to bolesti po zákroku a trpělivě se čekalo až se rána zahojí. Nevím jestli kastrace proběhla v pořádku, tedy tak jak má být nebo se něco pokazilo a místní veterinář to jen nechtěl řešit. Ale co to udělalo s tímto jedním konkrétní zvířetem bych se nebál označit jako psychickou likvidaci. Změna v chování zůstala trvalá a obrovská.

     Myslím, že je vhodné, pro objektivní posouzení celé věci, sledovat to které zvíře měsíc před a alespoň měsíc po zákroku. Což pro majitele zvířat snad problém nebude. Nejdříve je ale dobré  říct všem, kteří o tomto zákroku uvažují, že změny v psychice zvířat jsou spíše pravidlem než výjimkou. Že než se nechat ukolébat "běžným pooperačím stavem", by se lidé veterinářů mohli ptát, proč po tak "běžném zákroku" se děje to a to, a proč o těchto tak "běžných reakcích" nebyli informování předem. Stačilo by i  majitelům zvířat přiznat, že jde o vážný chirurgický zákrok, který je nevratný. Tohle se neděje. Dnes a denně se kastrují zvířata jak na běžícím pásu, často z malicherných, směšných nebo z žádných důvodů. Menší změna je také změna, i zklidnění je změna, nervozita je změna, časté tloustnutí a apatie, občas vydávaná za výchovné působení, je také změna. I "žádoucí" změna je změna nevratná.

     A co množitelé zvířat, takové to zaklínadlo proč je třeba kastrovat, aby snad náhodou někdo pejsky nemnožil? Jako první se nabízí otázka. Proč to ti "možitelé" dělají? Hlavní motiv je samozřejmě motiv finanční. Tito lidé, pokud se nedostanou ke zvířeti z útulku, jednoduše si vhodného psa opatří jiným způsobem. Dokud se jim to vyplatí, svůj přístup nezmění. Nevěřím tomu, že to jsou primárně zabedněnci zneužívající zvířata. Spíš jen často nedomyslí důsledky svého chování. Nevěřím na to, že jsou hodní lidé, kteří pomáhají a jiní jim jejich práci vytrvale ničí. Není to boj dobra se zlem a pokud ano, tak tento boj probíhá v každém z nás.

      Mám rád "problémové" psy, výsledky jsou totiž u nich vidět ihned, malé krůčky jsou skoky směrem vpřed. A to jen proto, že se jim někdo věnuje. Že je někdo jen tak, ledabylým švihem, nehodí přes palubu. Stejně tak mám rád i "problémové" lidi. Nebo lépe je říct, nevyčleňuji je, nestraním se jich a vlastně ani si netroufám je takto zařazovat.

Jsou na cestě, stejně jako kterýkoliv jiný. Kdybyste viděli mojí absolutní neznalost chování psů před méně než 20 lety asi byste si poklepali na čelo a strčili mě pěkně do regálu s polárkovými dorty, ať se trochu zchladím... Kdybych mohl v té době potkat sám sebe a seřvat se: "Čím sakra myslíš!", "Vzpamatuj se!", pochybuji, že bych se dostal do dnešní doby někam výrazněji dál. Pokud by mě to nesrazilo ještě hlouběji, kdybych viděl z jaké propasti se mám škrábat za tím světlem, které není vidět, jen trochu hřeje, aby ten kdo chce, věřil že existuje...

     Hrajete rádi ruskou ruletu? Tím nemyslím nějakou zábavnou deskovou hru nebo pořad s Kaiserem a s Lábusem. Myslím tím vzít do rukou revolver, do jedné z komor zasunout náboj, bubínek pořádně roztočit, hlaveň přiložit k hlavě a prásk! Nebo jste měli štěstí? A měl štěstí váš pes? Vrátil se vám po zákroku stejný kamarád nebo máte pocit jakoby trochu něco chybělo? Musíte k sobě znovu hledat cestu? Vypadá váš pes najednou tak nějak zmateně, nechce si moc hrát s ostatníma psíma kámošema a ani oni s ním? Vyjíždí na ostatní pejsky a nikdy předtím to nedělal nebo naopak se v tomto zlepšil? Přibírá nebo hubne? Neudrží najednou váš skvělý mazlíček moč a učůrává na koberec? Má srdeční problémy, zadýchává se nebo raději ani neběhá? Nekulhá váš pejsek najednou o trochu častěji - nebolí ho klouby? No a kdybych napsal o možné snížené imunitě už by to byl asi ten pomyslný čert namalovaný na zdi. Ale jen ať tam je! Stavět se k takto rizikovému zákroku, jako k prevenci, je prostě a jednoduše šílené. Existuje průzkum, který by toto sledoval? Tedy kastrované a nekastrované psy v přibližně stejných podmínkách třeba 10 let? Pokud o něčem podobném víte pošlete mi prosím odkaz.

Snad do budoucna nezůstane jen u názorů a to jak mojich, i veterinářů, tak Vás, čtenářů těchto řádků, ale že se reálně zlepší život psů a vůbec zvířat kolem nás.  Všem tímto děkuji, že dočetli až sem.

Tento článek je koncept a bude průběžně doplňován.

Diskuzi k tomuto článku, kde je v tuto chvíli 160 příspěvků, najdete i na FB:

http://www.facebook.com/profile.php?id=100001636851283#!/notes/marek-bene%C5%A1/kastrace-trochu-jinak-aneb-malov%C3%A1n%C3%AD-%C4%8Derta/173715732689153