Říká se, že každý první pes má nějaké chybičky ve výcviku a výchově. Vlastně bych skoro řekla, že je to pomalu pravidlo. První pes může být z útulku, z chovatelské stanice nebo z neznalosti od množitele či domácího odchovu. Utrápení psi s pochromanou minulostí to mají se svým pánem mnohdy velmi těžké. Pán neví, jak se chovat, neví, jak se psem pracovat, pořádně ani neví, jak psa naučit sedni.
Když mluvím nebo si čtu o minulosti různých "psích psychologů" nebo cvičitelů na cvičáku, říkají, že jejich první pes je naučil nejvíce věcem. Naučil je psímu chování, principu smečky, a přesně tak to má být. Každý u svého prvního psa nejprve pozoruje a učí se z jeho chování, prožije s ním celý život, je to pes, který naučí svého pána nejvíc, protože spolu začínají od naprosté nuly. U prvního psa je nejtěžší naučit se soužití. Je to pohled na svět z úplně jiného úhlu. Je to zodpovědnost, týmová spolupráce, radost i starost.
Můj první pes mě učí základy, složitosti i problémy psího světa. Učí mě, že když jsem já a on, tak to není já a on ale jsme to my. Učí mě, že ať jsme doma nebo venku nebo jsme každý někde jinde, stále jsme to my, naše komunikace. Učí mě, jak být sebevědomou a nebát se překážek. Díky němu mám lepší náladu a mohu s někým sdílet své radosti. Díky němu vím, že stejně jako já tu budu pro něj, bude i on vždy připraven jít se mnou a ničeho se nezaleknout.
Myslím, že první pes se do srdce a mysli zaryje nejvíce. Je to náš start, nejdůležitější bod jakékoliv další práce se psy. Je to pes, na kterém se většinou nejvíc zkazí a nejvíc se toho musí napravovat, ale i tím se učíme. Důležité je poučit se ze svých chyb a pokračovat se stejnou láskou, pýlí a dobrou náladou jako doposud.
Chtěla bych všem, kteří mají svého prvního pejska, popřát bezproblémové soužití, hodně radosti, trošku starostí a pokud jste stále naladěni na pozitivní vlnu, tak i další pejsky a další soužití s velkou smečkou (lidskou i psí), možná právě vy budete v budoucnu dobří vyhledávaní "psychologové" nebo zachránci zvířat, kterých není nikdy dost.