Napsal uživatel Skvělý pes dne Pá, 02/03/2012 - 23:43.
Martino, myslím, že to nefunguje ani venku. tedy alespoň tak, jak to vnímám já. Taková obyčejná procházka toho hodně napoví a pes toho na sebe vykecá tolik, že by to vydalo na knihu. A hlavně na prochajdě je největší možnost pejsky usměrnit, zaměstnat, programovat a vychovávat. Začíná to vnímáním i těch nejjemnějších podnětů. Fenečka by nikdy neměla napnout vodítko a když se otočíš, měla by si toho okamžitě všimnout sama, otočit se kam jdeš Ty a to vše na krátkém vodítku, bez náznaku jeho napnutí. Ten údiv funguje a to nejen na psa. Musíš nejen věřit, ale i vědět, že máš skvělého psa, skvělou fenečku a tuhle informaci musíš mít ve svém podvědomí tak hluboko, že když se fenečka chová byť jen trochu jinak, než se chová skvělý pes, tak Ti to vyrazí dech takovým způsobem, že se samým překvapením až posadíš. Rozumíš? Tohle na pejsky působí mnohonásobně víc než nějaké upocené povely, o trestech a apelech na nějakou vysmátou psí morálku nemluvě. Pravidla stanovuješ Ty a pokud je holka nerespetkuje, nerespektuje Tebe. A důvodů může být víc. Jeden je, že ví, že nemusí. To je trochu problém, ale jednoduše odstranitelný tím, že jí nedáš prostor pro rozhodování a od dnešního dne jí nedáš na výběr. Druhou možností je její nejistota a zmatenost. Ta může mít víc příčin a nejlepším řešením je, tu nejistotu vytěsnit tím, že pro Tebe bude ta nejsebevědomější psí holka. Tím "něco za něco" myslím, že i když za Tebou přijde třeba i jen pro pohlazení, říct: OK, tak něco předveď. Tam je lhostejné co předvede, ale až to udělá, dej do toho tolik emocí a nadšení kolik jen dokážeš. Výsledek bude, že fenečka pochopí, že tu nejsi pro ni, ale ona pro Tebe, ale hlavně, že se jí tento stav věcí náramně vyplatí. A o to jde. Že pes poslechne na povel je možná OK, ale podle mě je to žalostně málo. Pes by měl komunikovat, vnímat a bez povelů respektovat pevně dané hranice, mantinely v rámci nichž se může volně pohybovat. Měla by poslouchat, protože chce, protože musí a protože se jí to ohromně vyplatí. Setkání s kámoškou by jistě zafungovalo, ostatně to můžeme vyzkoušet. ;) Do Ostravy občas jezdím, tak není problém se domluvit i na výchovné prochajdě v domácím prostředí. A klidně po těch "začarovaných" schodech. ;) Doporučuji Ti vykašlat se na "povahu psa" a na podobné romantické řeči a soustředit se na to, co ty po ní požaduješ. Vytvoř si pravidla přesně jak Tobě vyhovují a pak to začne fungovat jakoby samo od sebe. I schodiště s tímto přístupem jednoduše vyřešíš a to velmi rychle. Každý kdo radí, že něco nejde, jen říká, že on to nedokáže... Nejen Tobě, ale všem doporučuji preventivně nevěřit všem "odborníkům", kteří chrlí rady tipu "s tím nic nenaděláte". On neřekne: "jsem neschopný, tohle nesvedu." Ale rovnou dá razítko:"Nejde to". Jedno je jisté, s přístupem "nejde to", to nepůjde ani s velkým štěstím. Držím palce, ať pochopíš, že jde to, o čem se rozhodneš, že to jde. Přeji krásné dny! Marek 737 730 303
Skvělá rotwice
Martino, myslím, že to nefunguje ani venku. tedy alespoň tak, jak to vnímám já.
Taková obyčejná procházka toho hodně napoví a pes toho na sebe vykecá tolik, že by to vydalo na knihu. A hlavně na prochajdě je největší možnost pejsky usměrnit, zaměstnat, programovat a vychovávat.
Začíná to vnímáním i těch nejjemnějších podnětů. Fenečka by nikdy neměla napnout vodítko a když se otočíš, měla by si toho okamžitě všimnout sama, otočit se kam jdeš Ty a to vše na krátkém vodítku, bez náznaku jeho napnutí.
Ten údiv funguje a to nejen na psa. Musíš nejen věřit, ale i vědět, že máš skvělého psa, skvělou fenečku a tuhle informaci musíš mít ve svém podvědomí tak hluboko, že když se fenečka chová byť jen trochu jinak, než se chová skvělý pes, tak Ti to vyrazí dech takovým způsobem, že se samým překvapením až posadíš. Rozumíš? Tohle na pejsky působí mnohonásobně víc než nějaké upocené povely, o trestech a apelech na nějakou vysmátou psí morálku nemluvě.
Pravidla stanovuješ Ty a pokud je holka nerespetkuje, nerespektuje Tebe. A důvodů může být víc. Jeden je, že ví, že nemusí. To je trochu problém, ale jednoduše odstranitelný tím, že jí nedáš prostor pro rozhodování a od dnešního dne jí nedáš na výběr. Druhou možností je její nejistota a zmatenost. Ta může mít víc příčin a nejlepším řešením je, tu nejistotu vytěsnit tím, že pro Tebe bude ta nejsebevědomější psí holka.
Tím "něco za něco" myslím, že i když za Tebou přijde třeba i jen pro pohlazení, říct: OK, tak něco předveď. Tam je lhostejné co předvede, ale až to udělá, dej do toho tolik emocí a nadšení kolik jen dokážeš. Výsledek bude, že fenečka pochopí, že tu nejsi pro ni, ale ona pro Tebe, ale hlavně, že se jí tento stav věcí náramně vyplatí. A o to jde. Že pes poslechne na povel je možná OK, ale podle mě je to žalostně málo. Pes by měl komunikovat, vnímat a bez povelů respektovat pevně dané hranice, mantinely v rámci nichž se může volně pohybovat. Měla by poslouchat, protože chce, protože musí a protože se jí to ohromně vyplatí.
Setkání s kámoškou by jistě zafungovalo, ostatně to můžeme vyzkoušet. ;)
Do Ostravy občas jezdím, tak není problém se domluvit i na výchovné prochajdě v domácím prostředí. A klidně po těch "začarovaných" schodech. ;)
Doporučuji Ti vykašlat se na "povahu psa" a na podobné romantické řeči a soustředit se na to, co ty po ní požaduješ. Vytvoř si pravidla přesně jak Tobě vyhovují a pak to začne fungovat jakoby samo od sebe.
I schodiště s tímto přístupem jednoduše vyřešíš a to velmi rychle. Každý kdo radí, že něco nejde, jen říká, že on to nedokáže... Nejen Tobě, ale všem doporučuji preventivně nevěřit všem "odborníkům", kteří chrlí rady tipu "s tím nic nenaděláte". On neřekne: "jsem neschopný, tohle nesvedu." Ale rovnou dá razítko:"Nejde to". Jedno je jisté, s přístupem "nejde to", to nepůjde ani s velkým štěstím.
Držím palce, ať pochopíš, že jde to, o čem se rozhodneš, že to jde.
Přeji krásné dny!
Marek
737 730 303